Rod Hapalů
Rod Matěje Hapala ze Stříteže

Rod Matěje Hapala ze Stříteže

Zakladatel rodu

Povídání o rodu s příjmení Hapala začneme praotcem rodu, jehož písaři zapisovali pod příjmením Hapal (bez koncovky -a). Jeho potomci již však byli psáni pod jménem Hapala.

Ze šera dávných věků se jako první Hapala na Hranicku vynořuje Matěj Happal v obci Střítež nad Ludinou. Jeho jméno najdeme nejprve v lánovém rejstříku a také v konceptu urbáře hranického panství z roku 1663.

V lánovém rejstříku z let 1669–1679 nacházíme Matěje Hapala, půlláníka ve Stříteži, a předchozí držitel není uveden. Z toho můžeme usuzovat, že Matěj seděl na tomto gruntě již roku 1656, tj. osm let po skončení třicetileté války. Z nejbližší bělotínské a hranické farnosti se dochovaly matriky od roku 1637, resp. 1625. Žádný dřívější záznam o Hapalech zde nenajdeme. Vysvětlení se nabízí několik:

  • v (po)válečných letech nebylo zapisování důsledné
  • rodina byla evangelického vyznání
  • rodina byla zapsána pod jiným příjmením
  • rodina byla zapsána v jiné blízké farnosti (nejblíže se nachází Potštát a Drahotuše)
  • anebo se Matěj Hapal usadil ve Stříteži během 30. války či spíše těsně po jejím skončení.

Podle hranického historika Bohumíra Indry bylo hranické a drahotušské panství hodně zpustošené válkou a většina pustých gruntů na venkově byla obsazena poměrně rychle během let 1649 až 1651, ponejvíce německy mluvícím obyvatelstvem ze sousedních horských oblastí, jež bylo ušetřeno tažení vojsk a drancování. (Podle nálezů podkov a kutí vozů v obci se dovozuje, že přes Střítež táhla švédská vojska.)

rozrod (5 generaci) Mateje Happala (cca 1630-cca 1680) ze Stříteže
rozrod (5 generací) Matěje Happala (cca 1630-cca 1680) ze Stříteže

druhá generace

Z oddací matriky Stříteže víme, že Matěj měl syny Jiřího, Adama a Matěje a dcery Kateřinu a Evu. Matěj ml. se sice oženil (4. srpna 1686), ale zřejmě nezanechal potomky. Vdova Anna se podruhé vdala 29. ledna 1712 za Pavla Poluwského.

Rodopisné bádání v tomto období nám komplikuje zejména neúplnost matrik, ale také neustálenost příjmení. Jeden člověk tak mohl být uváděn pod různými přízvisky.

Víme, že Jiří se oženil s Kateřinou Novákovou (25. ledna 1680) a Adam s Annou Hubalovou (9. ledna 1684). Z gruntovní knihy můžeme dále dedukovat, že Jiří Hapala se přiženil na Novákův grunt číslo 65 a roku 1720 je již uváděn jako zemřelý. V gruntovní knize je zmiňována vdova Anna (buď jde o omyl písaře nebo to byla Jiřího druhá žena).

Adamova rodina žila na čísle 51. (Dle Tereziánského katastru tento grunt držel kolem roku 1679 Jan Hubala, Adamův tchán.) Adam zemřel před rokem 1712, vdova Anna se podruhé vdala a zemřela roku 1732.

třetí generace

V další generaci nacházíme pod jménem Hapala pouze záznam z roku 1685 o narození Anny, dcery Jiřího Hapaly. Kromě toho lze však také ve střítezské matrice najít narození Martina, syna Jiřího Nováka, a dalšího Martina, syna Adama Hubaly. Farář zde použil příjmení po matkách (Kateřině Novákové a Anně Hubalové). Máme tedy před sebou dva Martiny Hapaly, bratrance, narozené ve Stříteži na konci 17. století.

Z gruntovní knihy obce Střítež se dozvídáme, že oba Martinové Hapalové o Vánocích 1712 převzali otcovský grunt, jeden 23. prosince od svého otčíma za 100 zlatých, druhý 24. od svého žijícího otce za 60.

Vzhledem k tomu, že první později předává grunt svému synu Janu Hapalovi, musí jít o Martina, syna Adamova. Tento Martin se 1. května 1712 oženil s Rosinou Pastyříkovou, s níž měl dceru Mariannu (1712) a syna Jana (1715). Zemřel ve Stříteži v dubnu 1749 ve věku 62 let.

Druhý Martin byl oddán 21. ledna 1714 v Kelči s Mariannou Valuchovou z Ústí. V Ústí 18 se jim pak mezi léty 1715 a 1727 narodily tři dcery a dva synové. O osudu prvních čtyř dětí nevíme nic. Je nepravděpodobné, že se dožily všechny dospělosti, ale zapsány nejsou ani v úmrtní matrice farnosti hranické ani kelečské a ani v matrikách oddacích. Je to o to zvláštnější, že kelečskému faráři tehdy velmi záleželo na tom mít hodně záznamů v úmrtní matrice. Až do té míry, že mezi lety 1711 a 1714 zapisoval fiktivní zemřelé a naopak vynechával zápisy o křtech. Tímto podvodem se snažil vzbudit dojem, že v jeho farnosti ubývá farníků, a zabránit tím jejímu rozdělení. Poslední z dětí, Antonín, se dožil dospělosti a strom Hapalů se díky němu mohutně rozvětvil.

Střítezský grunt prodal Martin kupodivu až roku 1723 Janu Číhalovi, tedy devět let poté, co odešel do 12 kilometrů vzdáleného Ústí. Ačkoliv byl po tu dobu formálně jeho držitelem, na gruntě možná nadále hospodařil (do roku 1720) jeho otec Jiří a žila tam také Martinova sestra Anna. Ta se provdala až v červnu 1720 ve věku 35 let za vdovce Jiřího Horáka z Velké. Podle střítezské gruntovní knihy musel mít Martin přinejmenším jednu další sestru. Martin Hapala zemřel v Ústí na Nový Rok 1758 ve věku 76 let. Marianna jej následovala o 10 let později ve věku kolem 80 let.

čtvrtá generace

Antonín Hapala (ústecká větev)

(1727–1775)

Antonín Hapala (23) se na den 130. výročí Bitvy na Bílé Hoře, dne 8. listopadu 1750 oženil s Mariannou Vavříkovou (20) ze Zbrašova 21. Rodina zpočátku žila v Ústí 18, po osm let společně s Antonínovými rodiči. Roku 1758 zemřel starý hospodář Martin. Ústecký grunt 18 byl v tehdejší terminologii označovaný jako zahrada, což znamená, že k němu náležely polnosti o rozsahu čtvrt lánu. Antonín byl pravděpodobně jedináček, jediný ze sourozenců, kdo se dožil dospělosti, a tedy univerzální dědic. Zdědil tedy grunt po otci, aniž by musel vyplácet podíly spoludědicům a nebyl proto zatížen dluhy. Naproti tomu Mariannin bratr Josef Vavřík žil na zbrašovském gruntu 21, jenž byl po několik generací domovem početné Vavříkovy rodiny. Josef byl velmi zadlužený, neboť měl splácet grunt svým a ještě i otcovým sourozencům.

Řešením této situace mohlo být postoupení většího zbrašovského gruntu Hapalům a Vavříkovi by se přestěhovali do Ústí. Babičce Marině Hapalové se ale ze svého rodného Valuchova statku v Ústí nechtělo, přála si dožít tam. Když v květnu 1768 zemřela, výměně (frejmarku, jak se tehdy říkalo) už nic nebránilo.

Antonín Hapala odkoupil od svého švagra Josefa Vavříka zbrašovský grunt za 300 zlatých. Koupě ústeckého gruntu Vavříkem nebyla do knih vůbec zapsána, neboť zde nebylo nic k placení. 300 zlatých byla zjevně rozdílová hodnota mezi oběma grunty (zahradami). Zatímco ústecká zahrada měla v roce 1714 hodnotu 100 zlatých, zbrašovská byla téhož roku hodnocena na 500 zlatých. Antonínův otec Martin ještě o 100 zlatých ústecký grunt zhodnotil tím, že se u vrchnosti vykoupil z povinnosti odvádět půlroční nájemné.

Na Zbrašově se Hapalům narodily poslední tři děti a rod Hapalů zde zůstal až do roku 1990 (222 let). Vavříkovi před tím žili na čísle 21 od konce 30leté války, asi od roku 1651, kdy si Jan Vavřík z Rakova (praděd Marianny provdané Hapalové) vzal za ženu Annu, dceru zbrašovského rychtáře Pavla Krále. A dá se předpokládat, že na stejném čísle předtím žil rod Králů.

Antonín a Marianna měli celkem devět synů a dvě dcery. Pozoruhodné je, že šest synů a jedna dcera se dožili dospělosti a založili vlastní rodiny. Při tehdejší dětské úmrtnosti to nebyl běžný jev. Rod Hapalů v tom navázal na rod Vavříků, z nějž pocházela Antonínova žena Marianna. Za kmotry dětem chodili ústecký mlynář Jan Libosvár a Marianna Váhalová, žena Antonína Váhaly, sedláka v Ústí, případně partneři těch dvou.

Antonín Hapala je v době narození svých dětí uváděn většinou jako sedlák (rusticus), jednou jako domkář (gazarius, 1765) a jednou jako rychtář (iudex, 1755). Antonín byl tedy rychtářem v Ústí, ale pravděpodobně jen krátkou dobu, nanejvýš 1755–1756. Byl prvním, nikoliv však posledním rychtářem v rodu.

S tolika potomky a jedinou chalupou bylo nezbytné uvažovat strategicky. Hranice dospělosti byla tehdy 21 let. A v tomto věku se měl každý ze synů oženit a opustit domov. Ideální bylo najít nevěstu s vlastním gruntem. Tak se stalo v případě prvních čtyř synů, přičemž Antonín a Jakub si vzali vdovu. Tomáš zdědil rodný grunt a musel vyplatit své sourozence krom nejstaršího Jiřího. (Pravděpodobně svůj podíl dostal již dříve, aby mohl roku 1774 koupit grunt 49 v Opatovicích.) Nejmladší František ještě před svatbou koupil malý grunt ve Valšovicích.

Dceru Apolenu roku 1778 provdali rodiče v 17 letech také znamenitě, a to za dědičného rychtáře v Podhoří Františka Smětáka. Jejich syn František Směták se pak dožil 98 let věku a byl posledním rychtářem v Podhoří (do zrušení poddanství roku 1848).

Matka Marianna Hapalová zemřela v červnu 1793 ve věku 63 let, a mohla tak dohlédnout na sňatky všech svých dětí. Její manžel Antonín ji předešel o 18 let († září 1775).

Marianna se po smrti manžela podruhé vdala, a to za Josefa Ochmanna z Černotína. Josef Ochmann přežil svou ženu o šest let a během té doby se stihl znovu oženit a na Zbrašově 21 se mu narodil syn Josef (1796).

Jan Hapala, tesař (střítezská větev)

(1715–1783)

Jan Hapala se narodil v prosinci 1715 ve Stříteži. Se ženou Mariannou měl šest synů a čtyři dcery. Podle matrik byl tesařem.

Nejstarší syn Jiří, také tesař, se oženil v červenci 1768 s Magdalenou, vdovou po mlynáři Janu Ploščicovi. Díky tomu získal na 20 let do užívání střítezský mlýn. Tesař a mlynář, to byla výhodná kombinace dovedností a povolání. Neštěstí však nebylo daleko. Dne 9. března 1770 Jiří kontroloval či opravoval mlýnské kolo. Kolo se rozeběhlo a rozmačkalo ho. Novopečený mlynář Jiří (21) byl na místě mrtev. Jedinému dítěti, dcerce Marianně ještě nebyl ani jeden rok.

Nejmladší Janův syn Josef prožil 43 let bezdětného manželství. Na sklonku života se stihl podruhé oženit a zplodit syna, který též založil rodinu.

Přes prostředního syna, Tomáše, pokračuje střítezská větev Hapalů dodnes.

pátá generace

ústecká větev

Jiří Hapala

(1752–1818)

Jiří byl prvorozeným dítětem. Přišel na svět rok a půl po svatbě svých rodičů, na konci dubna 1752. Z prvorozenství ovšem neplynul nárok na převzetí hospodářství, jak bychom dnes čekali. Naopak, to mělo připadnout mladšímu z bratrů. Od Jiřího se očekávalo, že v době kdy rodiče předají hospodářství a půjdou na odpočinek (výminek), bude už tou dobou sám „zaopatřen”. Ideální bylo najít si nevěstu s vlastním gruntem, jak také učinil Jiří i jeho bratři.

sňatky

V červenci 1772 se teprve dvacetiletý Jiří přiženil do Opatovic, kde si vzal o pět let starší Veronikou Vašíkovou. Veronika umírá velmi záhy, půl roku poté.

Podruhé se žení Jiří (21) čtvrt roku po smrti první ženy, v dubnu 1773, a bere si Annu Vávrovou (asi 26 let), dceru sedláka Matyáše Vávry ze svého rodného Zbrašova. Následujícího roku kupuje Jiří od Antonína Maliny za 60 zlatých opatovický grunt s chalupou číslo 49. V té rod Hapalů žil do začátku 20. století.

potomci

Jiří a Anna mají 10 dětí, z toho devět dcer! Šest dcer zemřelo v dětském věku, do sedmi let.

Nejstarší dcera Marianna se provdala do Hlinska pod Hostýnem za Josefa Sedláře, Anna si roku 1806 vzala černotínského sedláka Kašpara Hrubce a Viktorie se vdala roku 1819 za Františka Nehybu, sedláka ze Skaličky. Jediný syn Josef se oženil s Annou Lacinovou. Josef se v roce 1824 zapojil do drobné rebelie opatovických proti vrchnosti, když už nechtěli trpět pasení vrchnostenských ovcí na svých pozemcích (přesněji pozemcích, jež měli sedláci v nájmu od vrchnosti). Byl za to potrestán pětidenním vězením a s nadsázkou jej můžeme označit za prvního známého Hapalu-odbojáře.

Hapalovy z této větve rozvál osud nejen po Hranicku a Přerovsku, ale také do východních Čech, na Plzeňsko a na Slovensko. Mezi nimi byli mj. kováři nebo vědci v oboru chemie a biochemie.

Antonín Hapala, ml.

(1755–1819)

Druhý nejstarší syn Antonín se narodil v květnu 1755, pokřtěn byl v Posvátnu (dnes součást Kelče), dětství prožil nejprve v Ústí na čísle 18, později na Zbrašově 21.

sňatky

Podobně jako jeho starší bratr Jiří, také Antonín si měl najít nevěstu s vlastním hospodářstvím. Jedna taková byla k mání v jeho rodném Ústí na čísle 19. A tak se roku 1776 žení Antonín (21) s Annou Ličmanovou. Během následujících pěti let se jim narodí dva synové a dvě dcery. Anna umírá sedm let od svatby.

Antonín se podruhé žení na konci února 1784 s Barborou Pitronovou (20) z Opatovic.

Rozdělí je o 22 let později, v únoru 1806, Barbořina smrt (42). Během společného života se jim narodily 4 dcery a 3 synové. Poslední dvě děti jsou dvojčata, z nichž chlapec Antonín umírá do měsíce od narození. Pozoruhodné je, že pohlaví narozených dětí v obou manželstvích se dokonale střídají.

Do třetice a naposledy se Antonín (51) žení v půli dubna 1806 s Mariannou, vdovou po Florianu Nesvadbovi z Hluzova. Naživu je v tuto chvíli osm dětí, z toho první dvě z prvního manželství. Nejstarší František (28) je ženatý a žije v nedalekém Posvátnu. Následuje Anna (26) a Barbořiny (a Antonínovy) vlastní děti Marianna (21), Josef (20), Johanna (18), Jan (15), Barbora (13) a nejmladší Veronika (8).

S třetí ženou Antonín žádné další děti nemá a když roku 1819 umírá ve svých 64 letech, všechny jeho děti jsou již plnoleté. Třetí manželka přežije Antonína o 12 let.

potomci

Rod Hapalů v Antonínově větvi pokračoval v 19. a 20. století skrze jeho tři syny: Františka, Josefa a Jana. Josefovi potomci se rozšířili na Přerovsko, Kroměřížsko, do Brna, Pardubic, a do Německa. Janovi potomci žili v Lipníku nad Bečvou a ve Vídni.

Josefův pravnuk Augustin Hapala působil ve 20. letech 20. století jako evangelický kněz na Ukrajině a později se vrátil s rodinou na Moravu, jiný pravnuk Karel Hapala zahynul roku 1915 na bojišti první světové války, ve slovenských Poloninách na kopci Kozialata.

Jan Hapala

(1758–1815)

Jan Hapala se narodil na začátku listopadu 1758 v Ústí 18, kde také prožil svých prvních deset let života, dalších 11 let pak vyrůstal na Zbrašově a roku 1779 se jako 21letý přiženil na selský grunt a dům číslo 50 ve Velké u Hranic, kde si 7. listopadu vzal Mariannu Ličmanovou (asi 22). {Jednalo se o jiné Ličmany než v případě staršího bratra Antonína.)

Měli „jen” čtyři děti, dvě dcery a dva syny, narozené mezi léty 1791 a 1802. Jan umírá v půli února 1815 ve věku 57 let. Marianna se v září podruhé vdává za vdovce Jakuba Nováka.

potomci

Potomci Jana Hapaly dnes žijí v obcích na Hranicku. Dva jeho pravnuci se usadili na konci 19. století ve Vídni a je možné, že jejich potomci žijí v Rakousku dodnes.

Janův syn Tomáš si vzal za ženu nevlastní sestru (dceru svého otčíma) Annu Novákovou z čísla 44. Ve Velké zastával úřad rychtáře, a to min. od roku 1820 do roku 1842, kdy byl pro stížnosti poddaných sesazen. Pro zajímavost, rychtářem byl i Tomášův strýc, též Tomáš Hapala, a to na Zbrašově, dědeček Antonín v Ústí a bratranec a strýc Smětákovi v Podhoří.

Jakub Hapala, tesař

(1763–1822)

dětství

Jakub měl ze svých sourozenců asi nejpohnutější osud. Narodil se roku 1763 v Ústí na čísle 18 a pokřtěn byl v nedaleké vsi Posvátno (dnes součást Kelče), ale většinu dětství a dospívání prožil na Zbrašově v domě 21. Když jeho otec Antonín na podzim roku 1775 zemřel, bylo Jakubovi 12 let. O necelý rok později se matka Marianna provdala za Josefa Ochmanna.

první svatba

Jakub si dal se ženěním nejvíce načas. Zatímco všichni jeho bratři byli již ve svých 21 letech ženatí a sestra Apolena vdaná dokonce v 17, Jakub dovršil počátkem července 1785 svých 22 let a byl stále svobodný. Příležitost se však naskytla už o 10 dní později.

Ve vísce za kopcem, ve Valšovicích, právě zemřel ve svých 60 letech Antonín Král, hospodář na čísle 1, největším gruntě v obci. (Nevlastní matka Antonína Krále byla Jakubova teta Kateřina roz. Vavříková.) Zanechal po sobě osmiletého synka Josefa, dcerku Barboru a ženu Kateřinu ve třetím měsíci těhotenství. Bylo třeba statku urychleně sehnat nového hospodáře a vdově Kateřině ženicha.

Valšovický grunt číslo 1 byl bohatý selský statek s rozsáhlými polnostmi. Původně to bylo dvorství, čili panský statek, později (asi v 1. pol. 17. stol.) prodaný poddaným. Hospodáři z tohoto gruntu byli v matrikách označováni jako svobodní sedláci. Pravděpodobně byli osvobozeni od některých povinností, jimiž byla zatížena většina poddaných, např. roboty. Přesto můžeme hádat, že Jakub nejásal nadšením z této partie. Měl si vzít ženu, která mohla být jeho matkou. Když je farář 6. září 1785 oddával ve farním kostele v Paršovicích, jemu bylo 22, jí 41 a byla v pátém měsíci. Farář do matriky zapsal Kateřinu jako o 13 let mladší, tedy 28letou.

Jakub měl být na gruntě jen dočasným hospodářem, řádně o něj pečovat a poté, co nevlastní syn Josef dosáhne plnoletosti, celé hospodářství předat jemu. Aby nemohlo v budoucnu dojít ke sporům, dohoda mezi Kateřinou a Jakubem byla zapsána do knihy svatebních smluv a stručně také do gruntovní knihy. Jakub měl hospodářství užívat po 16 let, tedy do roku 1801. Na oplátku měl Jakub získat pro doživotní bydlení výměnek (vejminek) při hospodářství.

předání valšovického gruntu pastorkovi

K předání gruntu došlo nakonec ještě o pár let dříve. Josef Král se oženil v lednu 1796 jako 19letý s Kateřinou Novotnou z Paršovic a za svědka mu šel otčím jeho otčíma Josef Ochmann. Ještě téhož roku se mu narodil první syn František, jemuž v následujícím čtvrtstoletí přibylo 15 sourozenců. Vyrovnání mezi Jakubem Hapalou a jeho pastorkem (nevlastním synem) Josefem Králem v roce následujícím pravděpodobně uspíšila také slábnoucí matka Kateřina. Chtěla mít jistotu, že vše proběhne hladce a syn nebude o nic ošizen. Hned po Novém Roce 1798 umírá.

druhá svatba

Bezdětný ovdovělý Jakub má po 13 letech možnost se znovu oženit, což se děje již o měsíc později. 6. února 1798 je v sousedních Horních Nětčicích oddán s Kateřinou Kuličkovou (21) z Rakova. Za svědka nejde Jakubovi nikdo jiný než nevlastní syn Josef Král, což svědčí o dobrém vztahu mezi nimi.

Jakub s rodinou následující léta žije nadále na výminku na svobodném gruntě ve Valšovicích, kde se jim narodí mezi léty 1799 a 1814 šest dětí. Čtyři z nich zemřou krátce po narození.

Toto období je poznamenáno napoleonskými válkami (1803–1815) a s tím souvisejícími útrapami, včetně inflace, odvodů do armády a do bojů a tažení spojeneckých i nepřátelských vojsk přes naše území.

kup a ztráta gruntu v Opatovicích

Rodiče zřejmě nemínili zůstat na „pohodlném” výminku, neboť by neměli co zanechat svým dětem. A otázkou je, nakolik byl život na výminku vyhovující pro rodinu se dvěma dětmi. Dá se předpokládat, že poctivě spořili na kup vlastního gruntu a dost možná již měli většinu potřebné částky odloženu. Tu je však krutě zasáhl státní bankrot rakouského mocnářství, k němuž došlo 15. března 1811. Toho dne ztratily úspory 80% své hodnoty…

Jakub s Kateřinou se přesto nevzdali a rozhodli se vsadit vše na jednu kartu. Na sklonku roku 1815 si nechal Jakub od Josefa Krále vyplatit své právo výminku, což mu vyneslo 750 zlatých. A roku následujícího odkoupil od Františka Machance grunt s domem číslo 16 v obci Opatovice za 2420 zlatých, z čehož uhradil polovinu a zbytek měl splácet. S koupí byla spjata řada povinností (hrazení dluhů bývalého majitele), nemluvě o daních a desátcích, jakož i doživotní výminek pro rodiče prodávajícího a uhrazení jejich pohřbu. Mezi svědky prodeje figuroval na Jakubově straně opět Josef Král.

Záhy se ukázalo, že Jakub si touto koupí ukrojil příliš velký krajíc, neboť nebyl schopen doplatit dlužnou částku. Hned na jaře příštího roku jde grunt do exekuce a je vykoupen Antonínem Klíčem ze Středolesí za poloviční cenu. Po uspokojení všech věřitelů zůstává Jakubovi 116 zlatých!

konec života

Exekucí byla Jakubova rodina ožebračena a spadla ze selského stavu do postavení podruhů, tedy bezzemků, kteří museli bydlet v nájmu a vydělávat si na živobytí prací pro jiné sedláky.

Jakub se zřejmě snažil živit rodinu tesařskou prací. Jako tesař je uveden v zápise o narození svého pravnuka Heřmana. Nepřímo o tom svědčí také cenná informace, již máme o Jakubově úmrtí z drahotušské matriky z roku 1822. Farář zapsal, že Jakub byl Inmann (tj. podruh) z Velké číslo 86, zemřel na otřes mozku a jeho mrtvola byla soudně ohledána. Soudní ohledání se u přirozených úmrtích neprovádělo a uvedený otřes mozku naznačuje, že Jakub zemřel následkem úrazu. Farář naštěstí připojil vysvětlující poznámku: „zřítil se ze střechy” (vom Dach gestürzt).

Jakubovi bylo 59 let, vdova Kateřina zemřela o pět let později na souchotiny (tuberkulózu). Zůstal po ní právě plnoletý syn Jan (21) a dcera Anna (13).

potomci

Syn Jan po svém narození roku 1806 mizí ze záznamů a objevuje se až roku 1836 v Horních Rakousích v městečku Gmunden v podhůří Alp. Je zde usazen jako kovář a toho roku si bere za ženu Annu Aicher. Jeho potomci žijí v Rakousku dodnes.

Dcera Anna se zjevuje opět ve Valšovicích na počátku roku 1839, kdy se jí narodí nemanželský syn František Hapala. O rok později se v Hranicích vdává za Františka Pavelku, místního nádeníka. Mají několik dětí, z nichž většina umírá záhy. Jediné dítě, které má vlastní rodinu, je právě František Hapala, často též zvaný Pavelka. František se vyučil kominickému řemeslu, což zajistí dobré živobytí v Hranicích jemu a jeho početné rodině.

Jeden z Jakubových pravnuků, Jindřich Hapala, působil v době vzniku Československé republiky v Olomouci, kde měl důvěru české i německé (rakouské) strany, což mu pomohlo v roli mediátora při předávání moci v Hanácké metropoli. To mu vysloužilo nazvání jedné olomoucké ulice jeho jménem. Hapalova ulice existovala v Olomouci až do 80. let, kdy ustoupila nové výstavbě. Typická povolání v této větvi jsou kominík (4x), kovář (3x) a dentista či zubní lékař (3x).

Tomáš Hapala, rychtář

(1765–1811)

Tomáš se narodil v půli prosince 1765 v Ústí v domě č. 18 a byl pokřtěn týden před Štědrým dnem v Posvátnu (dnes součást Kelče). Když mu byly tři roky, rodina se přestěhovala na grunt jeho matky na Zbrašově, č. p. 21. Jako 16letý byl svědkem společenské transformace v zemi, jež zlepšila postavení prostého lidu, totiž zrušení nevolnictví patentem císaře Josefa II. roku 1781. Změnil se tím vztah mezi vrchností (legálním majitelem půdy) a poddanými, zejména došlo ke zrušení roboty. Sám Tomáš se později stal vrchnostenským úředníkem.

Tomáš byl druhým nejmladším ze sourozenců a právě on zdědil po rodičích zbrašovský grunt 21, na němž předtím po několik generací seděl rod Vavříků (jeho matka byla rozená Vavříková). Tento dům pak zůstal v držení rodu Hapalů až do 90. let 20. století, celkem 8 generací a 222 let.

rychtář na Zbrašově

Tomáš zastával na Zbrašově úřad rychtáře. Rychtář či fojt byl panským úředníkem, prostředníkem mezi vrchností a poddanými v dané obci. Byl zodpovědný za výběr daní a naturálních dávek, plnění robotních povinností a soudil menší sousedské spory. Zrušením poddanství roku 1848 zanikla i role rychtáře a byli voleni první starostové obcí. Zatímco pozdější starosta zastupoval a pracoval pro občany, fojt v prvé řadě pracoval pro vrchnost (majitele panství). Rychtáři byli jistě váženými lidmi, ale současně obávanými.

Rychtářem byl aspoň krátce již Tomášův otec. A Tomášova jediná sestra Apolena se provdala do Podhoří za tamního dědičného rychtáře Františka Smětáka.

Tomáš se oženil v květnu 1786 s Veronikou (17), dcerou sedláka Josefa Bílého z Černotína. Tomáš zemřel v lednu 1811 ve věku 46 let. V té době byl jediný syn Josef plnoletý. Jeho sourozenci: Jan (18), Cyril (16), Veronika (13), František (11), Baltazar (9), Tomáš (7) a Pavel (5).

Měli devět synů a tři dcery. Stejně jako u jeho otce se dospělosti dožila jedna dcera a šest synů! Synové Baltazar a Pavel se oženili, ale nezanechali potomky, kteří by založili vlastní rodiny. Větev třetího syna, Tomáše, vymřela po meči na konci 19. století. Čtvrtý syn František se pravděpodobně usadil v Hranicích, kde koupil dům na dolním podloubí č. p. 26, a stal se tak hranickým měšťanem. On, obě děti i manželka zemřeli v polovině 19. století.

potomci

Do dnešního dne žijí Hapalovi pocházející od některého ze tří nejstarších Tomášových synů: Josefa, Jana a Cyrila. Cyril převzal otcovský grunt na Zbrašově. Jan se přiženil do Velké. Potomci obou žijí dodnes na Hranicku.

Josef odešel do Klokočí. Josefův syn Jan položil základ učitelské tradici ve svém rodě. Sám vykonával své povolání v obci Velká celých 50 let a byl vyznamenán stříbrným záslužným křížem.

Jeden z jeho potomků, Richard Hapala, padl v první světové válce, jeho synovec, taktéž Richard Hapala, padl roku 1941 v uniformě letce RAF v Anglii. Po něm je v Brně pojmenována nejen ulice, ale od roku 2020 také nový městský park (dříve lom Hády). Jeden z potomků, Milan Hapala, odešel roku 1938 do USA, kde se stal univerzitním profesorem. Jiný, Zdeněk Hapala, také znám jako Hapala-Kopecký, byl činným v protinacistickém odboji a v 50. až 70. letech 20. století byl známým loutkářem v Českém Těšíně. Další potomci žijí v Austrálii.

Vnuk rychtáře Tomáše Antonín Hapala (* 1829) z čísla 9 působil na Zbrašově jako starosta jeden rok od roku 1891 do října 1892. Dalším zbrašovským starostou byl Tomášův prapravnuk Jan Hapala (1902-1982) okolo roku 1942.

František Hapala

(1769–1847)

Františkovi dva nejmladší bratříčci zemřeli do půl roku od narození, a tak on sám byl benjaminkem rodu. Jako jediný ze svých přeživších sourozenců se narodil (v červnu 1769) už v novém bydlišti rodiny, na Zbrašově 21, tj. gruntě po prarodičích Vavříkových.

Otec mu zemřel, když mu bylo šest let. Stejně jako jeho bratři i on se oženil v 21 letech, a to 21. června 1790 s Veronikou Nesvadbovou (25) z Hluzova 17. V dubnu toho roku koupil grunt s domem 10 ve Valšovicích za 240 zlatých. {V oddací matrice je František uveden „z Valšovic 9”.} Na čísle 10 pokračuje rodová linie Hapalů až do poloviny 20. století.

Celkem měl František a Veronika šest dcer a pět synů. Z toho čtyři dcery a jediný syn se dožili dospělosti.

Když František (77) zemřel roku 1847, zapsal farář do matriky chybně jeho rodiče. Uvádí jako otce Jana Hapalu, sedláka z Valšovic (takový však neexistoval) a Veroniku G. z Hluzova (zde zaměnil zřejmě manželku za matku).

potomci

Potomci Františkova syna Matěje osídlili ve 20. století krom Hranicka také Přerov a Prahu. Matějův vnuk Rudolf Hapala se dostal před první světovou válkou do Ruska, kde si podle rodinného podání (synovce a praneteře) vzal za ženu šlechtičnu. Dochovaly se fotografie, které poslal své rodině do Hranic, a kde působí zámožným dojmem. Údajně měl syna Ivana, který za druhé světové války zahynul. Jejich bližší osudy nejsou známy. Matějův pravnuk Josef Hapala, jenž měl zdědit rodný grunt ve Valšovicích, padl roku 1917 na bojišti Malga di Ronchetto v Benátském regionu v Itálii.

Matějův syn František odešel v polovině 19. století z rodných Valšovic do blízkých Hranic. V Hranicích tou dobou žil ještě další podobně starý z Valšovic pocházející František Hapala, vnuk Jakuba Hapaly. Byli to tedy bratranci z druhého kolene. V jejich rodinách se až do konce 20. století udržovalo povědomí o (neurčitém) příbuzenství. Jejich společný předek byl už přitom vzdálen 250 let.

Mezi zástupci této větve jsou mj. výzkumníci v oblasti fyziky a chemie.

střítezská větev

Tomáš Hapala

(1754–1818)

Tomáš Hapala se narodil roku 1754 ve Stříteži nad Ludinou, pravděpodobně na čísle 51. Ve 23 letech v květnu 1777 se žení s Veronikou Klumparovou (18), též ze Stříteže. V tu dobu již je doložen na čísle 51.

Umírá roku 1818 a do té doby se mu narodí šest dcer a dva synové. Mladší syn Josef (22) ovšem zahyne coby voják v napoleonských válkách roku 1809. Zůstává tak jediný mužský potomek Václav.

potomci

Rod Hapalů pokračuje skrze Václavovy syny Josefa a Tomáše. Jejich potomci žijí dodnes ve Stříteži (více než 360 let), ale také na Jesenicku a v Praze. Václavův pravnuk Rajmund Hapala zemřel po skončení první světové války, v listopadu 1918, na následky zranění z boje.

Josef Hapala

(1759–1831)

Josef Hapala se narodil v lednu 1759 ve Stříteži nad Ludinou. V 19 letech, v lednu 1779, se oženil s Barborou Janíčkovou. Osud jim nedopřál dětí. Josef se po smrti své ženy znovu oženil (po 43 letech od prvního sňatku), a to v únoru 1822 s Magdalenou Haračovou. Nevěsta měla kolem 40 let a Josef sám 63. Na konci října téhož roku se jim však přeci jen narodil syn Josef! Ten přišel o otce ve věku 9 let. Vyučil se kolářem a usadil se v Novém Jičíně, kde se roku 1847 oženil s Marií Jakšíkovou.

potomci

Josefův syn, kolářský mistr (Wagnermeister) Josef Hapala, měl v druhé polovině 19. století v Novém Jičíně sedm dětí, z toho dva syny, z nichž alespoň nejstarší, taktéž Josef, se dožil dospělosti a založil rodinu. Zatím není jasné, jestli jejich rod přetrval do 20. století.

Grunt

Dům s přináležejícími polnostmi. Největší byly selské grunty, které se měřily svým rozsahem v celých lánech, případně menší půllány. Ještě menší byly zahrady (jejich držitelé se nazývali zahradníci). Domkáři měli sice vlastní domek, ale bez polí. Do roku 1781 patřila fakticky téměř veškerá půda, na níž poddaní hospodařili, vrchnosti. Poddaní byli jen jejími nájemci.

Lánový rejstřík

Lánový rejstřík je nejstarším dochovaným moravským katastrem, tj. soupisem držitelů nemovitostí (gruntů). Komise sestavila první verzi (vizitaci) roku 1657. Brzy se ukázala tato evidence nedostatečná, a tak byl rejstřík vyhotoven znovu, a to mezi léty 1669–1679. Záznamy z roku 1657 se do dnešních dnů nedochovaly, ale při druhé vizitaci se uváděl jak aktuální držitel gruntu, tak jeho předchůdce z prvního mapování, došlo-li ke změně.